Ztracená

18. srpna 2008 v 17:41 |  News (Diary?)
Jsem ztracená ve svých myšlenkách. Je jediná věc, kterou jsem si jistá - musím zhubnout. Když jsem tehdá psala o maturitních šatech,... napadlo mě, že to trochu doplním. Moje máma totiž šaty šije a snaží se dostat ještě výš jako módní návrhářka. Já už navrhla dost šatů.. nejen pro sebe. Hrozně ráda kreslím. Chtěla jsem jít na uměleckou, ale okolnosti tomu zabránily. Na stávající škole se necítím vůbec dobře. Už dlouho mámu prosím o přestup. Říká, že to vydržím. Má pravdu - co jiného mi taky zbývá?!, vydržet to musím. Momentálně si přestavuji pokoj. Budu mít i nový nábytek a s ním bych už chtěla být i nová, lepší a štíhlejší osobnost. Nábytek mi k tomu opravdu nepomůže, ale říkám si, že je to třeba nový začátek. Začátek nějaké kapitoly v mém životě. Je hloupé takhle uvažovat o kusu dřeva. Jenže do výběru nábytku dávám svou osobnost, styl, pocity, nápady. Je to důležité. Když bych si vybrala něco, co se mi nelíbí, určitě se v tom nebudu cítit dobře. Takže vybavení pokoje vlastně vůbec není něco zbytečného. Nábytek utváří osobnost člověka stejně jako jeho vlasy, způsob vyjadřování nebo líčení. Proto se těším. Budu nová Lats.
Mé vysněné šaty už jsou sice zakreslené na papíře, opravdu detailně, - vyhrála jsem si s nima - ale k dokonalosti jim přece jen něco chybí - JÁ. Je to tak hloupý!!!! Když si pomyslím, že před odchodem z bytu se pětkrát (i vícekrát) převlékám, než usoudím, že v tomhle bych možná vyjít ven mohla. Není to nedostatkem oblečení. Je to MÝMI nedostatky. A já jich mám dost. Nechci už být ani šedá myška v koutě zalezlá, ani výrazná jen díky postavě (tlusté postavě). Už ani nepoznám, jestli se na mě kluk dívá, protože se mu líbím, nebo hnusím... To přece není fajn.
Holky už dneska tolerují dost věcí. Tolerují i své špatné jídelní návyky, svou postavu (velice často nelichotivou), styl oblékání, ... A pak si stoupnou před zrcadlo a křičí na sebe. Řvou, trhají si vlasy, pláčou, ječí, nadávají nebo proklínají. Nenávidí samy sebe (ne všechny). Ale před ostatními jsou tolerantní. "Nepřibrala jsi nějak?" otáže se babička na jedné z návštěv... Dívka odpoví s nechutí v tváři, ale s bolestí uvnitř srdce "Nemyslím si, babi. A i kdyby jo, mně je to fuk." Každá z nás ví, že jí to fuk není. Trpí, ale nechá to tak. A nebo se sebere a řekne si DOST! Kolik z nás to ale nepřežene? Je snad naše váha způsobená okolím? Jedly bychom 6 knedlíků, kdyby babička pořád nenaléhala, jestli si nepřidáme? Snědly bychom celý pytel brambůrků naráz, kdybychom neměly deprese kvůli rodičům či škole? Chutě jsou pocity. Je mi mizerně - utiším se jídlem. Jsem šťastná - to se musí oslavit (dortík nebo snad grilování na zahradě..?). Když nezačneme my, kdo s tím něco udělá?... Ztloustneme všichni k nepoznání, nepostavíme se na vlastní nohy, kvůli břichu si ani nezavážeme tkaničku. Jak daleko to necháme dojít? Já to nenechám dojít nikam. Nikdy jsem neměla na váze 6 na začátku. Nehodlám to měnit. Změnit hodlám počáteční číslo z 5 na 4.. ať už je to 49,9 kg... je to fuk. Čtyřka je pro mě optimální, abych mohla být thin. Každý má stavbu těla jinou. Někoho by čtyřka na začátku váhy dohnala do nemocnice. Já vím, že mě to dožene akorát tak k svysněné postavě, která je objektivní, ne anorektická!!! Konečně něco sama zvládnu. Když dám tohle, udělám maturitu, když dám tohle, vezmou mě na všechny vysoké, když dám tohle ... budu možná bez přátel, ale to už jsem teď. Nemám moc přátel. Jsem samotář. Áááá... pro dnešek dost úvah či rozepisování.
Tohle jsou moje úvahy, nemusíte s nimi souhlasit.. Jen mě nechte, ať si je sem píšu. Pokud se vám nezdají, nečtěte je. Pokud se vám líbí, budu ráda za komentáře.
z83061024.jpg thinspo image by thin_fin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anette Anette | 18. srpna 2008 v 18:05 | Reagovat

Tento clanok si napisala naozaj pekne, myslim ze mas vo vsetkom pravdu...Snazim sa tiez schudnut na 50kg, ale ide to strasne tazko (teraz mam 54kg/175cm). Stale mi niekto nuka nieco jest, a ja malokedy odolam, vzdy si nieco vezmem....neviem asi nemam dostatocne silnu volu alebo co. Ale strasne ma to hneva...

Prajem ti vela sily do toho chudnutia:))

2 SliM* SliM* | Web | 18. srpna 2008 v 18:18 | Reagovat

Mě se líbí tvoje články i tahle úvaha...Tím, že změníš nábytek můžeš změnit víc věcí a dokonce i svou postavu, to není žádná hloupost :) Bude to tak i lepší, protože se ti nebude připomínat to, jak jsi kdysi byla tlustá, ale něco nového, tvou novou štíhlost...  ( promiň že to tak říkám, to ''tlustá'', nevím jestli seš na tom fakt špatně, ale myslim že ne, je to prostě jen takový přirovnání nebo tak něco, chápeš ^^ )

3 SliM* SliM* | Web | 18. srpna 2008 v 18:24 | Reagovat

Tak obézní určitě nebudeš, prostě nevim kolik měříš...hele kolik měříš? :D

4 SliM* SliM* | Web | 18. srpna 2008 v 18:32 | Reagovat

Aha tak to na tom nejseš zas tak špatně ne? :) Jako pár kilo by to chtělo shodit, ale jinak mi to připadá úplně normální...nevím no, ty víš svoje :)

5 MiMi MiMi | Web | 18. srpna 2008 v 18:38 | Reagovat

máš určitě pravdu,v tom článku...odkud si?joa ta barva byla xxl

6 MiMi MiMi | Web | 18. srpna 2008 v 18:56 | Reagovat

středočeskej kraj-kladno:-)

7 Weiwina Weiwina | Web | 18. srpna 2008 v 19:09 | Reagovat

krásně napsaná úvaha:) spolu to zvládnem, se všema, který to tu kolem píšou... já tam chci vidět 5! na začátku 5 a potom ještě kousek a stačí;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama